Svíčkovec Rosy Jane

Svíčkovec je po zakořenění velmi tolerantní k suchu. Sazenici po výsadbě zalévejte pravidelně, dokud se nechytne. Dospělé rostliny vyžadují zálivku pouze v obdobích extrémního a dlouhotrvajícího sucha. Díky svému kůlovitému kořenu si dokáže vytáhnout vláhu i z hloubky.

Ano, odrůda Rosy Jane je mrazuvzdorná až do -23 °C (zóna 6a). Nicméně největším nepřítelem v zimě není mráz, ale vlhkost. Pokud máte těžší půdu nebo očekáváte mokrou zimu, doporučujeme:

• Zajistit perfektní drenáž při výsadbě.
• Na zimu zakrýt bázi rostliny chvojím, které ochrání kořenový krček před vlhkem a holomrazy.
• Nestříhat rostlinu na podzim – suché stonky chrání střed rostliny.

Řez provádějte výhradně na jaře (obvykle konec března nebo začátek dubna), kdy odstraníte všechny suché loňské stonky nízko nad zemí. Tím podpoříte růst nových silných výhonů. Pokud rostlina během léta (červenec) začne vypadat neupraveně nebo přestane kvést, můžete ji zastřihnout zhruba o polovinu – rychle obrazí a znovu vykvete.

Postupujte následovně:

1. Vykopejte jámu o něco větší, než je kořenový bal sazenice.
2. Na dno jámy vhoďte trochu písku nebo štěrku pro drenáž.
3. Sazenici zasaďte tak, aby nebyla utopená (vršek balu srovnejte s okolním terénem).
4. Zasypte propustnou zeminou a jemně přitlačte.
5. Dodržujte spon 35–45 cm (cca 5–7 rostlin na m²).
6. Důkladně zalijte.

S hnojením buďte velmi opatrní. Svíčkovec preferuje chudší půdy. Přehnojení (zejména dusíkem) vede k nadměrnému růstu zelené hmoty na úkor květů a stonky jsou pak slabé a poléhají. Stačí na jaře přidat k rostlině trochu kompostu.

Pro zdravý růst doporučujeme volit spon výsadby kolem 35 až 45 cm. To znamená, že na jeden metr čtvereční záhonu budete potřebovat přibližně 5 až 7 rostlin. Dodržení této vzdálenosti zaručí, že bude mít každý dospělý trs kolem sebe dostatek proudícího vzduchu.

Odrůda Rosy Jane kvete velmi neúnavně sama o sobě, avšak pro maximální podporu tvorby nových květů můžete průběžně odstraňovat staré odkvetlé stonky. Zabráníte tím tvorbě semen a rostlina věnuje veškerou energii do dalšího kvetení až do pozdního podzimu.

Zálivku tato trvalka potřebuje především bezprostředně po výsadbě, než sazenice dobře zakoření. Jakmile se na stanovišti uchytí, stává se velmi tolerantní k suchu a vyžaduje zalévání jen v obdobích dlouhotrvajících letních veder. S hnojením to nepřehánějte. V příliš výživné půdě sice rostlina bujně roste, ale rozvaluje se do stran a mnohem méně kvete. Přirozeně chudší půda jí vyhovuje nejlépe.

Ačkoliv má mrazuvzdornost až do -23 °C, v našich podmínkách je velmi citlivý na zimní vlhko, kvůli kterému může uhnít. Suché nadzemní části na podzim nestříhejte a ponechte je přes zimu jako přirozenou ochranu rostliny. Bázi rostliny doporučujeme přikrýt chvojím nebo suchým listím. Sestřihnutí nízko nad zemí proveďte až brzy na jaře, když začnou rašit nové výhony.

Ne, sazenice v dospělosti vytváří hustý a dostatečně pevný trs, který k růstu žádnou oporu nepotřebuje. Pouze při přehnojení může mít tendenci se rozvalovat, proto rostlině dopřejte spíše chudší půdu bez dodatečného přikrmování.

Ano, svíčkovec je díky svému kompaktnímu vzrůstu pro pěstování v nádobách přímo vynikající volbou. Květináč ale musí mít odtokové otvory a na jeho dno patří silná vrstva drenáže, například z keramzitu nebo kamínků. Substrát namíchejte s pískem v poměru jedna ku jedné. Protože v nádobě promrzá rychleji než v záhonu, nezapomeňte ho na zimu přesunout ke zdi domu a obalit izolačním materiálem.

Klíčem k úspěchu je propustná půda. Svíčkovec nesnáší přemokření, zejména v zimě, kdy mu uhnívají kořeny. Půda by měla být:

• Písčitá nebo hlinitopísčitá.
• Dobře odvodněná (drenáž je nutností u těžších půd).
• Chudší na živiny (v příliš výživné půdě roste bujně, ale méně kvete a rozvaluje se).

Svíčkovec (Gaura lindheimeri) je rostlina původem ze slunných prérií, proto bezpodmínečně vyžaduje plné slunce. Ve stínu by rostlina málo kvetla a její stonky by se nevzhledně vytahovaly a poléhaly. Je ideální volbou pro:

• Štěrkové a suché záhony.
• Slunné okraje trvalkových výsadeb.
• Kombinace s okrasnými travami, kde vynikne její vzdušnost.

Pěstování v nádobách je možné, ale vyžaduje specifické podmínky. Protože má svíčkovec dlouhý kůlový kořen, potřebuje hluboký květináč. Dbejte na to, aby nádoba měla odtokové otvory a na dně byla silná vrstva drenáže (keramzit). V nádobě je rostlina náchylnější na promrznutí kořenového balu, proto ji na zimu přeneste do chladné bezmrazé místnosti nebo květináč důkladně zaizolujte.

Svíčkovec je původem ze slunných plání, proto na zahradě miluje plné slunce a teplo. Zcela klíčová je pro něj půda. Musí být výborně propustná, spíše sušší, písčitá až kamenitá. Rozhodně mu nebudou vyhovovat stinné kouty zahrady ani těžká, podmáčená zemina.

Rosy Jane je výjimečná svým dvoubarevným květem. Zatímco klasické svíčkovce jsou čistě bílé nebo růžové, tato odrůda má sněhově bílé okvětní plátky lemované výrazným malinově růžovým okrajem. Květy připomínají malé motýlky a ve větru se krásně mihotají.

Svíčkovec se řadí mezi krátkověké trvalky. Mateřská rostlina může po 2–3 letech odejít, zejména po náročné mokré zimě. Má však skvělou vlastnost – snadno se přesévá. Pokud necháte na podzim dozrát semena, na jaře v okolí najdete nové semenáčky, které nahradí starší rostliny. Tím se v zahradě udržuje po mnoho let.

Máme pro vás dobrou zprávu – svíčkovec není jedovatý a je bezpečný pro děti i domácí zvířata. Navíc je jedlý! Jeho květy můžete použít jako krásnou dekoraci do letních salátů nebo na ozdobu dezertů.

Tato odrůda vytváří pevný trs dorůstající do výšky 60 až 80 centimetrů. Drobné kvítky vykvétají neúnavně od června až do října a nápadně připomínají malé poletující motýlky. Odrůda Rosy Jane má okvětní plátky v odstínu čistě bílé barvy, které zdobí výrazný malinový okraj. Listy jsou přirozeně zelené.

Zcela bez obav, svíčkovec není vůbec jedovatý. Naopak patří mezi jedlé rostliny. Jeho drobné motýlkovité květy můžete dokonce bezpečně využít v kuchyni ke zdobení nejrůznějších letních dezertů nebo osvěžujících salátů.

Rozhodně ano! Svíčkovec je obrovským lákadlem pro včely, motýly a další užitečné opylovače. Během dlouhých měsíců neustálého kvetení pro ně představuje bohatý a tolik potřebný zdroj potravy.

Velkou výhodou svíčkovce je jeho odolnost. Je prakticky bez chorob a škůdců. Občas se mohou na mladých výhoncích objevit mšice, ale to je vzácné. Není atraktivní ani pro plže, takže se nemusíte bát, že by vám ho slimáci zlikvidovali.

Velkou výhodou tohoto kultivaru je jeho naprostá nenáročnost a vysoká odolnost. Choroby i škůdci se mu zcela vyhýbají, takže se vůbec nemusíte obávat, že byste potřebovali jakékoliv chemické postřiky. Je to takzvaná bezúdržbová rostlina.

Pokud se svíčkovec příliš „válí“, může to být způsobeno přílišným stínem nebo přehnojenou půdou. Ačkoliv obvykle nepotřebuje oporu, můžete ho podepřít nenápadnými kruhovými podpěrami pro trvalky nebo ho vysadit mezi pevnější rostliny, o které se může opřít.

Svíčkovec těžkou jílovitou půdu bohužel nesnáší, protože v ní zadržuje vodu a přes zimu by kořeny uhnily. Pokud ho přesto chcete pěstovat, je nezbytné při výsadbě vytvořit velmi štědrou drenáž. Do výsadbové jámy bohatě přimíchejte písek nebo štěrk, aby voda mohla rychle odtékat. Skvělým řešením pro vás může být i pěstování ve vyvýšených záhonech nebo v prostorných nádobách.

Díky své vzdušnosti se hodí k rostlinám s pevnější strukturou nebo k těm, které milují slunce. Skvělé kombinace tvoří s:

• Levandulí a šalvějí.
• Sporýšem argentinským (Verbena bonariensis).
• Třapatkovkami (Echinacea) a rudbekiemi.
• Okrasnými travami (kavyly, dochan).

Díky svým jemným a dlouhým stonkům dodává záhonům nádhernou lehkost a vzdušnost. Naprosto dokonale vypadá v kombinaci s okrasnými trávami, jako je kavyly nebo ozdobnice. Skvěle si rozumí také s levandulí, šalvějí hájní, třapatkovkami a dalšími trvalkami milujícími plné letní slunce.

Svíčkovec se v našich klimatických podmínkách chová jako krátkověká trvalka. To znamená, že mateřská rostlina může po několika letech zajít. Na vhodném stanovišti ale naštěstí ochotně vysemeňuje, a často tak po sobě zanechá mladé semenáčky, které přirozeně zajistí pokračování na vašem záhonu.

Množení dělením trsů je u svíčkovce obtížné kvůli kůlovému kořenu, který nesnáší poškození. Lepší metodou jsou řízky. Na jaře můžete odebrat bazální řízky (mladé výhonky rašící u země) nebo v létě polodřevité řízky, které necháte zakořenit v propustném substrátu.

Pokud má rostlina kolem sebe vhodné podmínky, velmi ráda a ochotně se množí samovýsevem ve svém bezprostředním okolí. Kromě toho je možné starší trsy brzy na jaře opatrně vykopat a rozdělit. Alternativně lze odebírat i letní zelené řízky.

Ano, svíčkovec je vhodný k řezu. Jeho dlouhé stonky dodávají kyticím vzdušnost a eleganci. Pro nejdelší trvanlivost stříhejte stonky ve chvíli, kdy se otevírají první 2 až 3 kvítky. Ve váze pak postupně nakvétají další poupata.

Květy svíčkovce se výborně hodí k řezu a dodají letním kyticím nádhernou lehkost. Stonky do vázy doporučujeme sklízet hned ve chvíli, kdy se otevřou první dva až tři kvítky. K sušení se však tato rostlina bohužel vůbec nehodí, suché květy si nedrží svůj tvar ani barvu.